Jacky Terrasson je ze všech jazzových pianistů nejzcestovalejší, „pianista radostné nálady” podle francouzského časopisu Telerama. Jeden z těch, kteří dokáží vyvolat v posluchačích euforii.  Narodil se v Berlíně v rodině Američanky a Francouze, vyrůstal v Paříži. Na klavír se začal učit v 5 letech a po studiích klasického piána začal s jazzem u Jeffa Gardnera. Náhodné setkání s Francisem Paudrasem (jehož film Round Midnight je o velkém přátelství s Bud Powellem) sehrálo důležitou roli v jeho jazzových počátcích. Jacky odešel do US studovat na Berklee College of Music. V roce 1993, kdy vyhrál prestižní cenu Thelonia Monka, začal jezdit na turné s Betty Carter. Tehdy se rozhodl natrvalo přesídlit do New Yorku.

 Přesně rok po triumfu v soutěži Thelonia Monka prohlásil New York Times Magazine Jackyho za jednoho z 30 pod 30, to je jednoho ze 30 umělců, kteří pravděpodobně ovlivní budoucích 30 let v americké kultuře. Jacky podepsal smlouvu s prestižním labelem Blue Note.  Pro Blue Note nahrál tři tria (Jacky Terrasson, Reach a Alive). Potom se věnoval spolupráci s Cassandrou Wilson „Randezvous”, Michaelem Breckerem a Mino Cinelu „What it is”. Začátkem roku 2001 nahrál „A Paris” u Blue Note, velice osobitou interpretaci francouzské klasiky; „Smile”, (nejlepší jazzové album roku, 2003 Victoires du Jazz a Gold Django) a nakonec sólové album „Mirror”.

Tento Frankoameričan nás nikdy nepřestává oslňovat, buď jeho prestižní spoluprácí s velikány jako Dee Dee Bridgewater, Dianne Reeves, Jimmy Scott, Charles Aznavour, Ry Cooder… nebo jeho minimalistickou a energickou hudbou s bubeníkem Leonem Parkerem a basistou Ugonnem Okegwo v triu, která bylo považováno za jedno z nejlepších v 90.letech. Jeho intuice, instinkt a otevřenost ho vedla k objevům velkých rozvíjejících se talentů v jeho kapelách (talenty jako Eric Harland, Ben Williams, Jamire Williams a Justin Faulkner).

Jacky Terrasson - sólo piano