„Album Zvon je pro mě jakousi satisfakcí a ohlédnutím se zpět za celou mojí hudební dráhou, od úplného počátku až k autorské tvorbě. Jsou to většinou písničky, které vznikaly jen v kombinaci housle - zpěv - kytara. Ale třeba Beata Hlavenková mi říkala, že v těch houslových partech a zpěvu slyší celý orchestr. A já jsem to měla stejné, když ty písně původně vznikaly.“

„Když je šikovný aranžér, i z jednoduchého partu může rozkrýt aranžmá celého orchestru. S Beatou Hlavenkovou jsme se moc sblížily, je velmi šikovná a jsem za ní děsně ráda. S Petrem Ostrouchovem jsme spolupracovali již na Strunách podzimu, kde jsem vystoupila s Pražskou komorní filharmonií a kde vlastně celý nápad na orchestrální předělávky vznikl.“

„Některým aranžérům se stává, že vzhledem k počtu nástrojů mívají velké oči. Beatu a Petra jsem prosila, aby nezdeformovali tu čistotu a ryzost základu, která vznikla v houslích a v hlase, aby ty písně nesklouzávaly ke kýči a neznehodnotily se. Opravdu se jim to podařilo výtečně, ctili to, hudba je barevná a má v těch aranžích spoustu překvapení.“

„Pražskou komorní filharmonii jsme vybrali proto, že většinu orchestru tvoří mladí lidé. Chtěla jsem je v té interpretaci přivést do trochu jiného místa, probudit v nich novou zkušenost a každého z nich uvolnit a otevřít.“

„Myslím, že jeden z vrcholů desky je Zelený víneček. Zpívají ho se mnou čtyři holky z Beskyd, ten samý sbor, co zpíval v Želarech. Byli jsme natáčet u nich v horách a holky svým křikem málem zbouraly celý dům.“