Emil Viklický – piáno, Scott Robinson – saxofony, klarinety, flétny…
Pianista a skladatel Emil Viklický je jednou z nejvýraznějších postav tuzemské hudební scény. Svým syntetickým přístupem již dávno přesáhl hranice jazzu. Viklický se narodil v roce 1948 v Olomouci. Po ukončení studia matematiky absolvoval vojenskou službu v Armádním uměleckém souboru (AUS). Záhy přešel na profesionální dráhu, v první polovině sedmdesátých let hrál v Jazz Sanatoriu Luďka Hulana, SHQ Karla Velebného a byl členem jazzrockového Energitu.
První sólová deska V Holomóci městě, vydaná v roce 1977, představovala jednu ze základních linií Viklického tvorby, pro kterou je typické využití folklorních motivů v kombinaci s jazzovými postupy. Tento přístup dále pokračoval na uznávaných albech Za horama, za lesama s primášem Hradišťanu Jurou Pavlicou, Prší déšť, na němž se vedle Pavlici už objevila i zpěvačka a cimbalistka Zuzana Lapčíková, a na sólové desce Zuzany Lapčíkové. Ta se ještě spolu s kontrabasistou českého původu Jiřím Georgem Mrazem podílí na další Viklického nahrávce Morava, která se natáčela v roce 2000 v USA pro firmu Fantasy/Milestone a jež představuje zatím nejintegrálnější propojení jazzu s moravským folklorem.
Po vydání debutového alba se však Emil Viklický zaměřil
především na jazz, a to zejména elektrický, neboť v roce 1977 odjel na rok do Spojených států studovat jazz na prestižní Berklee College. Během té doby hrál v řadě newyorských klubů s Joe Newmanem a Ronem Bridgewaterem. Právě v tomto období se rozvinulo hudební přátelství se Scotem Robinsonem. Po návratu ze studií natočil alba Okno a Dveře se svým spolužákem, kytaristou Billem Frisellem. Krátce poté natočil album duet s klavíristou Jamesem Williamsem.
Od počátku osmdesátých let se však Emil Viklický začal věnovat také vážné hudbě a zároveň hodně experimentoval také v oblasti elektroakustické hudby. V devadesátých letech vyšlo i první album věnované čistě vážné hudbě, kde klíčové Dopisy Plečnikovi zpívala Magdalena Kožená. V září 2000 měla ve Státní opeře premiéru Viklického opera Faidra. Značnou část své energie vkládá Emil Viklický do tvorby filmové hudby, které se věnuje od poloviny osmdesátých let, kdy složil hudbu k Smyczkovu snímku Krajina s nábytkem. Rozsáhlou tvorbou, výrazně přesahující hranice jazzu, potvrdil Emil Viklický svou všestrannost a jasně ukázal, že patří k nejosobitějším domácím tvůrcům přelomu tisíciletí.
Scott Robinson je notoricky známý pro své experimenty s různými typy saxofonů, ale hraje také na klarinet, flétnu, sarrusophone a další více či méně obskurní nástroje. Vystudoval Berklee College of Music a krátce po absolutoriu se stal nejmladším členem jejího pedagogického sboru. Robinson se objevil na více než 200 LP a CD deskách (včetně jedenácti pod jeho jménem) s hudebníky jako jsou Lionel Hampton, Anthony Braxton, John Scofield, Joe Lovano, Ella Fitzgerald, Paquito D’Rivera, Sting, Maria Schneider, Elton John, Buck Clayton, a New York City Opera. Dvě z těchto nahrávek získaly ocenění Grammy Award. Robinson je rovněž recipientem čtyř stipendií od prestižní nadace National Endowment for the Arts.
V roce 2000 jmenovalo americké ministerstvo zahraničí Scotta Robinsona „Jazzovým ambasadorem“ pro rok 2001 a financovalo jeho turné po západní Africe, kde hrál raná díla Louise Armstronga. Materiál z těchto vystoupení byl následně vydán na albu Jazz Ambassador: Scott Robinson Plays the Compositions of Louis Armstrong by Arbors Records.
V průběhu své kariéry zaměřuje Robinson pozornost veřejnosti na neobvyklé a obskurní nástroje. Nahrál například album na C-melody saxofon a hraje i na ofikleidu. Vlastní také basový saxofon a čas od času na něj nahrává. Tento saxofon je opravdovou raritou, v hratelném stavu je jich na světě méně než dvacet.
