Ve čtvrtek večer nebylo zrovna zaplněno – jen několik stovek návštěvníků, ale každým dnem přijížděli další a v sobotu večer mohlo být na festivalu kolem tisícovky jazzových fandů.

Košile a kravaty se zde nenosily – k horskému prostředí, ve kterém se rychle střídalo slunce s průtrží mračen, se nejvíce hodily bundy a pláštěnky a v noci svetry a teplé bundy.

Nejlepším festivalovým nápojem tak nebylo docela ucházející pivo od sponzorujícího rumunského pivovaru, ale svařené červené víno, podávané  do 4dcl kelímků (!). Čím víc klesala v noci teplota, tím víc vína se prodávalo. Nicméně – za celé 4 dny jsme nezaznamenali žádný opilecký exces – jen dvě opilé dvojice za celou dobu.. Vše probíhalo v klidu a v pohodě.

Ale pojďme k muzice – začátky koncertů měly být v 19 hod – ale to byl jen výrazně orientační čas. Začátky o více než hodinu až dvě pozdější nikdo neřešil. Většina návštěvníků  trávila na akci celé čtyři dny, takže nebylo kam spěchat. To samé se pak týkalo přestaveb pódia po jednotlivých vystoupeních. Na vše bylo dost času.

Garana Jazz Festival otevřelo vystoupení rumunského Horea Crisovan Quartetu. Slušně zahrané fusion se silnými melodiemi a důrazem na rytmus místy okořeněné dvěmi baskytarami.

Po dlouhé přestávce ale nastal vrchol festivalu – Avishai Cohen Trio zahrálo repertoár z aktuální desky Seven Seas. Publikum naprosto bouřlivě odměňovalo každé sólo basového mistra, klavíristy Ombri Mora a bubeníka Amira Breslera. S každou další věcí se stupňovalo nadšení u publika, které po závěrečné věci propuklo v aplaus, jaký jsme v Čechách fakt nezažili. Avishai se vrátil a začal hrát a zpívat písně z předchozí desky – Aurora. K našemu údivu si s ním publikum většinu textů slovo od slova zpívalo. Když byl opět vytleskán, pozval Avishai lidi až k podiu, ať jdou tančit. A začaly se dít věci. Následující hodinu trio přidávalo, jamovalo, rozezpívávalo a roztancovávalo fascinované publikum, které odmítalo pustit mistra z podia. Tohle jsme opravdu na žádném jiném Cohenově (a asi ani jiném jazzovém koncertě) nezažil. Byl to naprosto dokonalý hypnotický zážitek. Přídavky nakonec trvaly asi déle, než celý standardní koncert! Avishai při loučení prohlásil naprosto dojatým hlasem, že to byla  „…nejlepší audience v mém životě…“ !!!

Musel to pro něho být opravdu silný zážitek, přijet někam, kde dávají lišky dobou noc, dorazit tam po docela rozpadlých silnicích a nakonec stanout v horách v amfiteátru postrádajícím západní standardy. A o to musel mít větší radost když zjistil, že ty stovky lidí dokonale znají jeho tvorbu a židovské písně zpívají s ním.

Festival díky několikahodinovému koncertu hlavní hvězdy nabral značné zpoždění – ale nikdo to neřešil. Pořadatel naprosto správně odhadl, že se tu děje něco mimořádného a nemá smysl do  toho vstupovat s obvyklým odkazem na délku show a čekající další kapely. Je samozřejmě pravda, že další dvě formace hrály až  téměř do svítání, ale publiku to zas tak nevadilo. Část odcházela postupně spát, ale hodně věrných vydrželo až do samotného závěru. Jazzová noc končila až kolem páté ranní.