Hvězdou druhého dne byla japonsko-americká pianistka Hiromi Uehara spolu s Anthony Jacksonem a Simonem Phillipsem. Opět hrála jako druhá a také její trio také dokázalo vyburcovat amfiteátr k bouřlivým ovacím. Lidé reagovaly na každé sólo těchto mimořádných hudebníků. Hiromi hrála  chvíli i sólově a tak jako vloni v Praze na Bohemia Jazz festu vstávala, vyskakovala a prohýbala se při hře stejně pružně, jako kočka. Během koncertu zazněly intimní pasáže i elektrizující exploze. Naprosto precizní výkony nebyly ale studenou sprchou nacvičených not, ale radostnou jízdou muzikantů, kteří si užívali toho, že v tak vzdáleném a chudém místě je publikum, které dokáže velmi intenzivně vnímat a reagovat.

Následovalo hodně experimentální seskupení Food fest. Christian Fennesz hrající snové vize zapadající do stáje mnichovského vydavatelství ECM. Publikum zůstalo na svých místech a i přesto, že bylo hodně po půlnoci a zvládalo tuto ne zrovna jednoduchou hudbu vnímat. Závěr večera (spíš noci) patřil rumunskému seskupení Mike Godoroja & Blue Spirit. Začala bouřka a my šli raději spát. Mimo jiné – bouřka v horách má zcela jiný zvuk, než ve městě.

Kdo by chtěl vyrazit na tento festival, má možnost několika typů ubytování – buď v blízké Garaně v penzionech či u lidí v chalupách, dále na placeném tábořišti u areálu – anebo tak jak to udělala většina návštěvníků – „nadivoko“ve stanech kolem  průzračného potoka nebo na okolních loukách a lesích. Problém se zapalováním ohně nebyl, a tak táboření v nádherné přírodě bylo dalším silným zážitkem tohoto festivalu. Místo na spaní si každý vybral dle své chutě a vkusu, nikdo nic naštěstí neřídil a neorganizoval.