Nedělní večer ubylo návštěvníků (přece jen se blížilo pracovní pondělí) a podium opět ovládl severský jazz – hlavní postavou večera byl (v Čechách dobře známý) kontrabasista Lars Danielsson a jeho projekty. Hodně současná a promyšlená záležitost. A opět chvála vyzrálého a trpělivého publika. Závěr akce bohužel hodně pokazila velmi silná bouřka, která se pak vytrvale vracela až do ranních hodin.

Ještě pár postřehů na závěr – na akci je vynikající občerstvení – žádné nadnárodní koncerny, ale lidé z blízké vesnice přinášejí v nádobách guláše, polévky a další místní pochutiny. Opéká se tu, smaží a své místo má i vegetariánská strava. Prodávají se zde samozřejmě festivalová trika, tašky – ale i několik knih o jazzu v Rumunsku! Nejsou tu potřeba žádné bezpečnostní agentury, u vchodu do areálu stojí dva studenti a pódium není nijak výrazně hlídáno. Nezaznamenali jsme ale žádný problém, naopak, lidé zde k sobě byli mimořádně laskaví a pomáhající si. Mimo areál bylo poměrné hodně policistů, což nám dávalo dobrý pocit  bezpečí. Hlídky stály kolem silnice, ale nebuzerovaly – jen sledovaly, zda je vše v pořádku. Policisty šlo poznat i podle toho, že pod nimi byly velké hromádky od slunečnicových semen, které z nudy neustále žvýkali.

Akci organizuje rodina kolem Mariáše Giury – za pomoci dcery a syna Stefana – který nás naprosto šokoval tím, že uměl skvěle česky. V současné době totiž žije v Brně. Hodně nám pomohl s komunikací, i díky němu jsme se mohli v zákulisí potkal s Hiromi a ukázat ji fotografie od Patricka Marka. Rádi jsme zde pořadatelům nechali několik cédéček od českých kapel. Dříve tu hrálo například Limbo, ale teď už hodně dlouho z české scény na festivalu nevystoupil.

Vlastně – až na nevyzpytatelné počasí – si nemohu vzpomenout na nějaké negativum. Okolí festivalu skýtá příležitosti k výletům, takže během dne – při čekání na večerní  koncerty – má člověk stále co objevovat (např. expozici dřevěných skulptur na blízké louce).

Přiznám se, že jsem jel do Rumunska s tím, že zažiji asi hodně bizardní festival, odjížděl jsem ale plný nadšení z akce, kterou mohu jen závidět. Takže příští rok opět na Garana Jazz Fest.