* Vystudovala jsi kompozici na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, před pěti lety jsi absolvovala na University of Massachusetts, učila jsi skladbu na Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka, dnes na New York University. Proč ses pro svoji vlastní desku rozhodla teprve teď?

BEATA HLAVENKOVÁ: Už jsem samozřejmě delší dobu uvažovala o natočení desky, přece jen poloautorská deska S´aight vyšla v roce 2004. Myslím, že ten nápad musel nějaký čas zrát a nakonec vše do sebe dobře zapadlo – setkání s vydavatelem Petrem Ostrouchovem, moje pracovní cesta do Kostariky přes New York, delší čas, kdy jsem sama svoje věci mohla hrát atd.

* Část příprav musela probíhat ve chvíli, kdy jsi s Lenkou Dusilovou a Clarinet Factory dokončovala první album projektu Eternal Seekers. Bylo těžké je od sebe odlišit?

BH: V tom problém nebyl. Spíš to bylo horší s časem, jak vše udělat pořádně a zároveň nešidit své dnes téměř dvouleté dítě. Ale spousta inspirace v tvorbě pro Eternal Seekers vychází z mé nové mateřské zkušenosti. Skladby na mém albu mají v sobě také podstatnou část improvizace, v Eternal Seekers jsou to spíše písně, i když ne zvlášť přímočaré.

* Album jsi natočila s muzikanty, které spojuje působení v orchestru dirigentky Marie Schneider. S tou ses také setkala nejen při jejím nedávném pražském koncertu. Pomáhala ti nějak s hudbou?

BH: Hudba Marie Schneider je jedna z mých nejoblíbenějších, tudíž mě nejspíš nějakým způsobem mohla ovlivnit při vytváření vlastního hudebního jazyka, stejně jako spousta dalších podvědomých či vědomých hudebních světů. Ale konkrétně od ní mám kontakt na jedno výborné masteringové studio, které jsme využili i pro mou desku. Maria mi nedávno napsala upřímně nadšené reakce na Eternal Seekers a toho si velmi vážím!

* Se saxofonistou Richem Perrym i trumpetiskou Ingrid Jensen už jsi hrála před čtyřmi roky v době Open Sextetu. Věděla jsi tedy od začátku, že chceš album pořídit s nimi?

BH: Trubka je jeden z mých nejoblíbenějších nástrojů, a když jsem ve Státech poprvé slyšela Ingrid, tak mě její hra totálně nadchla. Riche jsem slyšela na nahrávkách – Rich je jen jeden! Naprosto mě fascinuje, jak nekonvenčně a elegantně proplouvá harmoniemi. Hned v první skladbě na mé desce má sólo, které mě pokaždé dostane. Ano, přála jsem si takové složení. Rich přijede do Prahy se mnou zahrát letos v listopadu v rámci festivalu Žižkov meets Jazz. Psal, že si se mnou rád zahraje „anytime and anywhere“ A to je největší ocenění, když muzikanty moje hudba baví.

* Velmi silně je na albu slyšet přínos neworleanského steel kytary Davea Easleyeho. Tenhle nástroj ti ale asi učaroval již dřív, když s tvým triem začal příležitostně hostovat Josef Štěpánek...

BH: Mám ten nástroj ráda asi i proto, že si s chutí poslechnu dobrou „country music“.

* Easley hraje neworleánskou hudbu i psychedeliku, nejvíc ho ale proslavilo účinkování na deskách Brian Blade Fellowship. Vedle toho svá sóla staví velmi jazzovým způsobem, pokud mu je Blade nerozepisuje v notách podobně jako dechům. Jak jsi s ním spolupracovala ty? Přinesl na desku své vlastní nápady?

BH: Samozřejmě jsem mu do sól moc nemluvila, jen v „A Little Something“ jsem chtěla trochu „crazy, out solo“, ve „Spring Story“ na konci zase více „countryové“ a pod. Je tam pár linek, v rámci tématu, které byly vypsané. Komunikovali jsem jen přes email. Každopádně jeho sólo v „ A Little Something“ je opravdu „crazy, out“ - úžasné!